Jsem tulák lesů ztracen vůlí svou
Co hledám nevím, doufám šťastný sen
V koruně krabatého stromu dlí
To dávné volání staré duše mé
Pod listí nořím tělo plné vod
Na louce vidím domov drsný svůj
Jdu cestou sadů modrých plodů dar
Tam vítr kůži drásá něhy prost
Proč neobracím kroky odtud ven
Což není dáno snadný život žít
Ne, není útěku, osud je dán zde
Sténání srdce sladce hořké hoř
Můj příteli důvod není třeba dát
My souzeni stejnou rukou páně jsme
Tvé ruce jako moje tvrdě dřou
Když soumračnou durancií svíráš pěst
Pojď nalejme čistou radost štamprlu nám
Vždyť netřeba důvod, stačíš ty a já
Jsi krásná panna mozolová dlaň
Drže stromové husle zpíváš teskně bol
Cit bříšek hladí vůni kovu strun
Má hlava vlasů schoulena pod tvůj klín
Já šohaj svírám tebe děvčico má
Ty hraješ slzy hlíny věčných pout
Mráz Fašanku udeří jako jehly hrot
Už zase hraje dědáčkův úsměv rty
My fašankáré bratři věrní pout
Co jako cizí prošli světa kraj
Pro dnešní radost opět svoji jsme
Tak zázrak volá nás ve starý svět
Můj příteli cítíš c-dur hrubě znít
Hraj primášu, ještě naše vůle žít
Krev teče prsty hmatníků předků vzad
Roj paliček duní duchem lásky hlas
Vír klapek vyšívá cifry tón
Jak skála tvrdé zpěvy vznesou chór
Jsi krásná žena pokorně jemných úst
Pot stéká tvými zády cítíc chtíč
Snop kladeš zemi uléháš nahý stud
Tvá ruka vpletená mojí rukou skrz
To ticho naše ticho tichem hvězd
Ach, Štěpánko Planetová mojí buď!
Klid nese Hájem vánek slunný dech
Švih kosy stíná stébla louky trav
Znavení padnem tvrdé zemi vstříc
Mír písní děvčic hladí objímá tvář
Jsme odevzdáni zapomnění řek
A naše touha touží touhou stesk
Tleskání značí počátek tance krok
V sobě slyšíme rytmus historie růst
Tvůj něžný úsměv utváří figur běh
Kéž chvíle doteku jako vesmír sám
Kde sami uvnitř slavobrány ráj
Nakonec platím vděkem strasti tvé
Minulost rozpíjí deník paměti prach
Smrt vzala nevrátí život nikdy víc
Kroj starý důstojný jako němá stráž
Slast dávné cifry ztrhané žíně hrob
Přízraky hudců sají studnu přeživších vod
Poušť požírá děti cestou dlouhých mil
Budoucnost chvějící mlha nadějí jar
Zda vzroste obilí našich tajných snů
Stůl světnice obraz malovaný džbán
Pár židlí ubrus vyšitý manželství trám
Strach ztráty toho všeho ranní noc
Den další město cizí vstáváš sám
Pruh modrý zdobí bílé stěny dům
Kmen koruny stromů ovoce plodí sad
A tebe vidím Štěpánko matko muk
A tebe taky Eliško dítě luk
Jak honíš motýla napřahuješ ruk
Miluji vás, ach přemoc, miluji vás
Chvíle jsou kdy člověk je sám
Jako jsem před tebou teď já
Rozložený klarinet na stole čeká
Kolik toho čeká a nikdy se nedočká?
Poprvé, posvátné poprvé
Bušit do skal kladivem teď budu
Naříkat a spílat všem bohům teď budu
Však neplač pro mě, raduj se!
Jako šílenec v agónii teď budu
Když všechno marné smíchem teď budu
Však neplač pro mě, utrpení přej!
Nejsladší odměna ohyzdného hvizdu
Poprvé, posvátné poprvé
Krkolomné prsty motají melodie
První radosti přináší nové strasti
Ještě netančím, ještě vnímám kroky
Brodím se slizem, pohyb těžkost je
Stále sám jsem jako každý sám
Dopřej mi bahenní koupel, bahenní ráj!
Posté a prvé, prokleté posté a prvé
Spálit, zahnat tento špunt duše mé
Protáhnout by se chtěla, ale vydechnout ještě neumím
Duše větší klarinetu, duše klarinet musí spolknout
Nejprve duše klarinetu otrokem, však nadejde čas kdy klarinet věrný služebník duše!
Ach, služebníků duše několik mám, ty klarinete kořeny nejhlubší máš
Pojďme hrát a zpívat mezi přátele
Pojďme se ztratit v nekonečnu nekonečně krátkého okamžiku
Ano, tančím, kroky nevnímám
Minulost není, budoucnost není
Ještě chvilku vnímám vás přátelé
Ještě chvilku odolávám
Ztrácím se rychle v nekonečnu nekonečně krátkého okamžiku
Nekonečno, božské nekonečno
Kde není místo na pohyb
Kde není místo na myšlenku
Kde není místo na hru
Kde není místo na klarinet
Kde není místo na mě
Kde není místo na tebe
Není místo, není čas
Všechno jedním je, všechno jedním je!