Jsem tulák lesů ztracen vůlí svou Co hledám nevím, doufám šťastný sen V koruně krabatého stromu dlí To dávné volání staré duše mé Pod listí nořím tělo plné vod Na louce vidím domov drsný svůj Jdu cestou sadů modrých plodů dar Tam vítr kůži drásá něhy prost Proč neobracím kroky odtud ven Což není dáno snadný život žít Ne, není útěku, osud je dán zde Sténání srdce sladce hořké hoř Můj příteli důvod není třeba dát My souzeni stejnou rukou páně jsme Tvé ruce jako moje tvrdě dřou Když soumračnou durancií svíráš pěst Pojď nalejme čistou radost štamprlu nám Vždyť netřeba důvod, stačíš ty a já Jsi krásná panna mozolová dlaň Drže stromové husle zpíváš teskně bol Cit bříšek hladí vůni kovu strun Má hlava vlasů schoulena pod tvůj klín Já šohaj svírám tebe děvčico má Ty hraješ slzy hlíny věčných pout Mráz Fašanku udeří jako jehly hrot Už zase hraje dědáčkův úsměv rty My fašankáré bratři věrní pout Co jako cizí prošli světa kraj Pro dnešní radost opět svoji jsme Tak zázrak volá nás ve starý svět Můj příteli cítíš c-dur hrubě znít Hraj primášu, ještě naše vůle žít Krev teče prsty hmatníků předků vzad Roj paliček duní duchem lásky hlas Vír klapek vyšívá cifry tón Jak skála tvrdé zpěvy vznesou chór Jsi krásná žena pokorně jemných úst Pot stéká tvými zády cítíc chtíč Snop kladeš zemi uléháš nahý stud Tvá ruka vpletená mojí rukou skrz To ticho naše ticho tichem hvězd Ach, Štěpánko Planetová mojí buď! Klid nese Hájem vánek slunný dech Švih kosy stíná stébla louky trav Znavení padnem tvrdé zemi vstříc Mír písní děvčic hladí objímá tvář Jsme odevzdáni zapomnění řek A naše touha touží touhou stesk Tleskání značí počátek tance krok V sobě slyšíme rytmus historie růst Tvůj něžný úsměv utváří figur běh Kéž chvíle doteku jako vesmír sám Kde sami uvnitř slavobrány ráj Nakonec platím vděkem strasti tvé Minulost rozpíjí deník paměti prach Smrt vzala nevrátí život nikdy víc Kroj starý důstojný jako němá stráž Slast dávné cifry ztrhané žíně hrob Přízraky hudců sají studnu přeživších vod Poušť požírá děti cestou dlouhých mil Budoucnost chvějící mlha nadějí jar Zda vzroste obilí našich tajných snů Stůl světnice obraz malovaný džbán Pár židlí ubrus vyšitý manželství trám Strach ztráty toho všeho ranní noc Den další město cizí vstáváš sám Pruh modrý zdobí bílé stěny dům Kmen koruny stromů ovoce plodí sad A tebe vidím Štěpánko matko muk A tebe taky Eliško dítě luk Jak honíš motýla napřahuješ ruk Miluji vás, ach přemoc, miluji vás
Chvíle jsou kdy člověk je sám Jako jsem před tebou teď já Rozložený klarinet na stole čeká Kolik toho čeká a nikdy se nedočká? Poprvé, posvátné poprvé Bušit do skal kladivem teď budu Naříkat a spílat všem bohům teď budu Však neplač pro mě, raduj se! Jako šílenec v agónii teď budu Když všechno marné smíchem teď budu Však neplač pro mě, utrpení přej! Nejsladší odměna ohyzdného hvizdu Poprvé, posvátné poprvé Krkolomné prsty motají melodie První radosti přináší nové strasti Ještě netančím, ještě vnímám kroky Brodím se slizem, pohyb těžkost je Stále sám jsem jako každý sám Dopřej mi bahenní koupel, bahenní ráj! Posté a prvé, prokleté posté a prvé Spálit, zahnat tento špunt duše mé Protáhnout by se chtěla, ale vydechnout ještě neumím Duše větší klarinetu, duše klarinet musí spolknout Nejprve duše klarinetu otrokem, však nadejde čas kdy klarinet věrný služebník duše! Ach, služebníků duše několik mám, ty klarinete kořeny nejhlubší máš Pojďme hrát a zpívat mezi přátele Pojďme se ztratit v nekonečnu nekonečně krátkého okamžiku Ano, tančím, kroky nevnímám Minulost není, budoucnost není Ještě chvilku vnímám vás přátelé Ještě chvilku odolávám Ztrácím se rychle v nekonečnu nekonečně krátkého okamžiku Nekonečno, božské nekonečno Kde není místo na pohyb Kde není místo na myšlenku Kde není místo na hru Kde není místo na klarinet Kde není místo na mě Kde není místo na tebe Není místo, není čas Všechno jedním je, všechno jedním je!